Na kafe se stavila kamarádka, kterou před nedávnem opustil přítel. Prý má před sebou má 50-ku a samotu na krku. V kabelce antidepresiva a obavu aby se z ní nestala alkoholička. Sedla si ke stolu a rozplakala se do uvařeného kafe. Ne, že by se něco stalo, ale na stole mám moc hezké, kýčovité, podzimní prostírání. Je na něm vyobrazeno ovoce a malý ptáček, který se jmenuje stejně jako její bývalý přítel. Taktně jsme vyměnila prostírání za to s růžičkama a zeptala se jestli se jí chce o tom mluvit. Její pohled na věc mne ale trochu děsí. Samozřejmě, je to zrada, našel si jinou. Jenže chceme opravdu žít v nefunkčním vztahu? K vůli dětem ne, ty jsou již dospělé. Když nemáme společné koníčky, netrávíme spolu volný čas, protože o tom máme každý jinou představu. Asi ze zvyku, je to pohodlné a ekonomicky výhodné bydlet společně. A co sex? Jo, tak ten byl super dokud .... No, dokud si nenašel jinou. Přiznejme si to, když chlap není doma spokojený, začne se ohlížet jinde. A nedej bože, že narazí na takovou, co mu "rozumí". Neštěstí je dokonáno v případě, že má navíc pochopení pro jeho časově náročnou práci," tak budu jezdit s tebou a pomůžu ti". No a co my, co jsme mu něco obětovaly a kolikrát to nebylo málo. Teď sedíme doma, případně u kamarádky, nebo jsme našly cestu zpět k mamimce, protože žít najednou sama není snadné. Přemýšlet o tom co se stalo a proč, co jsem komu obětovala, co mi dal on, mělo to cenu, proč jsem nebyla více doma, proč nebyl doma on, proč mi byla kariéra nebo kamarádky přednější, proč se o mě víc nezajímal! Vydržet s těmito myšlenkami a sám se sebou je těžší než samotný rozchod. Zdá se, že nejtěžší vztah máme samy se sebou. Je jednoduché nadávat na chlapa ale přiznat si, vlastní chybu, to jsou ty deprese. Z hezké, inteligentní ženy, která měla slibně nastartovanou kariéru a v životě už něco dokázala, je najednou troska, která nic nedokáže, není k ničemu, nic neumí, nic ji nečeká. To s našim srdcem a mozkem dělají chlapi. Já jsem z takového vztahu vystoupila dobrovolně, nebylo to bezbolestné, ale je to ten lepší případ, kdy se rozhodnu to ukončit já. Už je to víc než 10 let, můj manžel se znovu oženil a má dítě, já jsem se znovu vdala, děti mi stačí ty naše společné! Jo a o to jde, ženská prostě musí fungovat! Nejlepší je, zdravě se naštvat, jo je to hajzl, tak ať si ho užije a jezdí s ním i o víkendu, to jsem zvědavá, jak dlouho ji to bude bavit, ha! Já si teď budu žít hezký vlastní život, teda až se naučím, žít sama se sebou! No a do té doby je tady maminka, sestra, kamarádka, spolupracovníci, lidé na ulici, někteří se usmívají, hele chlap!