Před vánoci na Dubové

Je před vánocema. Peče se vánoční cukroví. Tedy abych to upřesnila. naše babička, moje maminka, které je 74 let je peče. A abych ji v tom nenechala, slíbila jsem, že upeču čtyři druhy, které vím, že nepeče. Tedy především kakaové důlkové koláčky ze sádla. Ty milují hlavně moje děti, recept mám od tchýně. Problém u těchto koláčků je ten, že se musí zpracovávat rozpuštěné teplé sádlo rukama s kakaem,moukou a cukrem, což je značně nepříjemné, aspoň pro většinu lidí. Dalším problémem je jejich pečení. Ve skutečnosti se nepečou,  spíše jen suší, v mírně rozpálené troubě, tak na 100°C , asi 30-40 minut. ( Tady je recept: 20 dkg mletého cukru, 15 dkg hladké mouky, 15 dkg sádla, 1/2 balíčku kakaa, zpracujeme do válečku, krájíme malé kousky, které tvarujeme jako kuličku, kterou pak zmáčneme, koncem vařechy udělám v každém důlek, který po upečení plním čokoládou nebo zavařeninou.) Většina lidí je peče a ony popraskají. Když se ale podaří, je potřeba se s nimi pochlubit. Moje maminka mě přesvědčila, že je potřeba zkontrolovat naši chalupu, jestli ji někdo nevykradl. Ve skutečnosti potřebovala zajet do Opavy něco si vyřídit a při té příležitosti ji napadlo navštívit kamarádky a popřát jim šťastné a veselé. Takže i když je předvánoční tzv. hektický týden, bereme ráno auto a vyrážíme směr Opava.

 Po cestě zastavujeme v Miloticích u Medového sklípku. No jasně, nemám ještě všechny dárky pohromadě a vzpomněla jsem si, že manžel tady nakupuje skvělou slivovici s medem. Sklípek je plný kupujících. Na jedné straně paní prodavačka za pultíkem nabízí med, medovinu a taky slivovici s medem. Jenže ouha, je to produkt likérky, ne domácí výrobek. Chvíli to obhlížím a přešlapuju na místě. Na druhé straně sklípku stojí asi 70- letý stařík, který s kamarádem ochutnává slivovici. To je určitě majitel, jdu k němu a ptám se: Prosím vás, tu slivovici s medem, co jste vyráběl, už nemáte? Nemám, nemám, sklíčeně oznamuje stařík. Kupte si tuto a ukazuje na výrobek likérky. Zklamaně říkám."Tu znám, ale ta není tak dobrá jako ta Vaše, domácí výroba, je domácí výroba!" Dědovi se rozsvítily oči." No, to jo, to jo! Víte co paní, kdy pojede zpátky okolo, já vám něco nachystám." Jenže já vím, že nazpět pojedu jinou cestou a do vánoc se tady již nedostanu, tím pádem, nebudu mít tenhle originální dárek pro manžela. Připojuje se naše babi. "A fakt už nic nemáte, my se tady už pane nedostaneme do Vánoc, to je škoda." Dědovi svítí oči. "Pojďte paní, aspoň Vás pohostím, zkusíte tu moji slivovici. Takové hezké paninky, musím vám nalít a dáte si se se mnou na zdraví." Nalívá slivovici, mezitím se sklípek vyprázdnil od zákazníků a jsme tam sami. Děda vytahuje zpoza pultu vlastní výrobek, to je ona, slivovice s medem! Jásám! "Víte, když tu  nikdo není, tak vám to řeknu. Mám s tím teď problém, to víte zákony. Ale pro dobré zákazníky se ještě něco najde. Takové pěkné paninky, poďte a dejte si. A kolik těch lahví budete potřebovat?" směju se a kupuju 3 láhve. A pak, že nejsou! Babi si dává ještě jednu na zdraví, já řídím, takže nic. Děda se usmívá, a příjďte zase paninky, mává nám na cestu. Tak tenhle výlet hezky začíná. Jedeme do Opavy, vyřídíme co potřebujeme a babi mě zve na oběd. Už si byla v Breda Weinstein? Nebyla, takže je rozhodnuto. Přijíždíme do podzemních garáží nákupního střediska. Jezdícími schody vyjedeme nahoru a nestačím se divit. Tenhle shopping park postavili v areálu bývalého pivovaru tak, že obestavěli pivovarský komín a budovy skleněným skeletem. Zajímavé a hezké. Vyjíždíme kolem komína nahoru do občerstvení. Je to jako jinde, KFC, číňani, domácí kuchyně. Vyjímečně si objednávám u číňanů pikantní kuře a než mi ho přinesou všimnu si, že paní za mnou objednává suši. Bere si ho v jakémsi přenosném balení a odchází. rychle se rozhoduju, dejte mi také to 1 balení suši. Bude  to dárek pro manžela na večer, vždyť dnes máme výročí svatby!

Vyrážíme z Opavy směrem na naši chalupu v Zálužné. Dokud žil děda, bývali tam celý rok, teď co je babi sama, je tam od května do září. Je potřeba zkontrolovat zazimování, jestli je vše v pořádku. Zimy tu bývají docela drsné. "Počkej", vyruší mě z rozjímání babi." Tady mají levný benzín, zastav a natankujem." Vylézám z auta a zjišťuji, že začíná foukat pěkně silný a studený vítr. Otevřu nádrž a zastrčím pistoli. Malinko natankuji a pistole sama vypne. Zkouším to znovu a znovu, ale pořád to samé. Trochu nateče a pistole vypne. Tak nevím, asi máme plnou nádrž, konstatuji, zavřu ji a utíkám do auta. Fuj, to je zima. Mezitím babi platí pumpařce. Vrací se do auta a nadává." To se vůbec nevyplatilo tankovat za 2 stovky. říkala ta baba, že musíš tu pistoli trochu otočit, pak to jde líp, ale prý jsme s tím měli problém jen my." To je ale kráva, říkám si v duchu, to znamená, že si stěžují všichni, ona dobře ví, že ta pistol je špatná. Její chyba, říkám si, mohla mít větší tržbu. Vyjíždím od pumpy a kouknu na ciferníky přede mnou, nádrž ukazuje sotva čtvrt. Snad dojedeme.

Přijíždíme na chalupu, kolem je totálně mrtvo, všechny chaty a chalupy jsou opuštěné, no co by tady kdo dělal, den před vánocema. Zkontrolujeme chalupu, nikdo nás nevykradl, vše je v pořádku. Ještě kouknu na altán. Náš děda byl domácí kutil a vymyslel důmyslné zařízení na zazimování altánu. Nahoře se plachta zapne na poutka a dole se do poutek navleče lešenářská trubka, aby plachta byla zatížená. Jenže plachta, která zakrývá vchod je stržena z jedné strany, to asi jak foukal vítr. A severák fouká i teď.Plachta s trubkou je těžká a ztuhlá zimou, ani s ní nehnu.  Nasadím si kapuci a jediné co jsem schopna udělat je, nahoře plachtu přibít hřebíky. Na jaře to budem muset spravit, doufejme, že to vitr nestrhne. Nasedáme do auta a zapínám topení na plné pecky, hlavu a ruce mám zmrzlé jak preclík. Čeká nás poslední bod našeho výletu. Návštěva na Dubové. Letošní zima je překvapivá. Ještě pořádně nenapadl sníh a teploty jsou okolo nuly. Tady je zelená tráva a stromy mají bílou námrazu. Krásné! Vjíždíme do aleje na Dubové, která vede k zámku. Ta alej má zvláštní kouzlo. Stromy mají rozvětvené koruny, po obou stranách lemují úzkou cestu, na ktreré se dvě auta proti sobě nevyhnou. Představuji si, jak tady před sto lety jezdili kočárem do svého zámku hrabě Camillo a Marie Razumovští, poslední majitelé zámku. Ona zahalena ve svých kožešinách hledí z kočáru na ojíněné stromy a těší se do vyhřátého zámku. Zastavuji. "Nezlob se, ale tohle si musím vyfotit!" Fotím a zase mrznu. Nasedám do auta. Teď už jenom kousek a jsme u tety Boženky.

Teta Boženka má 83 let, bydlí v domečku, který postavila její dcera skoro vlastníma rukama. Je moc hezký, moderní a přece vesnicky útulný. Tak jsme tady Boženko, šťastné a veselé! Boženka vaří kávu a nabízí cukroví. Taky jsme přivezli a tak koštujeme společně. Klepy, klep na okno. Ale to je Eliška, říká Boženka, viděla vás přijíždět. Elišce je 65 let, vedle Boženky a moji maminky je to dorostenka. Pojď dál Eliško. Eliška nese svoje cukroví, musíte okoštovat. A tak koštuji cukroví, které se upeklo na Dubové, piju kávu a sleduji ten cvrkot, jak se holky se dlouho neviděly, pijou vaječný koňak a mají si co říct. "Nalijte si ještě děvčata ten vaječňák, dejte si na zdraví. A co je nového Eliško? Co říkáš? Já ti mám nového doktora, já ti nevím, říká že dobře slyším, ale já neslyším. Ve Vítkově je nová optika, už jsi tam byla Boženko, mě ti předepsali nové brýle a nabídli tam slevu. Tak si je jdu zítra vyzvednout. Tři tisíce chtěli. No nevíš, kde na to mají důchodci brát? Ale když mám tu slevu. Holky, ale mě vám zvedli důchod, přišlo mi o 43 korun více, to je ta valorizace. Jak to, mě nic nepřišlo? Oni mají letos zpoždění s výplatama, však to přijde. A kdo ti přijede na vánoce? No vždyť víš, jako obvykle." Všimli jste si, že holky v každém věku si říkají holky?  Vůbec mě nepustily ke slovu. Ale to nevadí, hlavně, že si mohly popovídat. Dopíjím kávu, venku je tma jak v pytli. Nasedáme do auta, čeká nás ještě hodina cesty domů. V autě si povídáme jaký to byl příjemný den. Mě se zdá, že jsi dnes nějak moc pila, dobírám si matku, a ten děda ve sklípku po tobě evidentně jel! "Tak to spíš po tobě!" Vrací mi to. Mám radost. Doma mě čeká manžel s uzeným lososem, já mám pro něj suši. Pozítří je štědrý den.

Tak šťastné a veselé, děvčata!